Na jedné straně vidíme celou řadu společností, kde je bezpečnost zajištěna smlouvou s externím "bezpečákem" až po firmy, kdy manažer bezpečnosti je součástí vedení a největším tahounem zvyšování úrovně bezpečnosti je sám generální ředitel.
Proč některé firmy investují tolik času, energie a financí do bezpečnosti?
Pokud se na tuto otázku podíváme z čistě ekonomického pohledu, je jasné, že se jako první okamžitě vybaví "tvrdá" data. Jsou to přímé náklady spojené s úrazy ve fi rmě. Náklady spojené s nepřítomností pracovníka, s jeho odškodněním, léčbou, případně pokutou, kterou musí firmy zaplatit.
Mimo to jsou zde tzv. nepřímé, skryté náklady, které velmi často i několikanásobně převyšují náklady přímé. Jedná se například o náklady na zaškolení dalšího pracovníka, náklady vyplývající z nižší produktivity, náklady spojené s vyšetřováním nehody, náklady na zvýšenou administrativu, náklady související s poškozením dobrého jména společnosti, s nedůvěrou zaměstnanců a ztrátou zákazníků.
Tyto výdaje však tvoří jen část důvodů proč investovat do bezpečnosti. Ukazuje se, že soustředění na bezpečnost může mít pro firmu ještě další pozitivní důsledky.
Bezpečnost a efektivita
I když se to může jevit na první pohled poněkud nelogické, jsou zde důkazy, že se bezpečnost může stát hnací silou při uskutečňování změn ve firmě a při zvyšování efektivity.
Průkopníkem v této oblasti byla firma Alcoa, jejíž příběh popisuje Charles Duhigg v knize Síla zvyku [1].
V roce 1987 se společnost Alcoa dostala do problémů, začala ztrácet zákazníky a přicházet o zisky. Novým výkonným ředitelem byl zvolen Paul O'Neill. Jeho projev na uvítacím setkání byl zcela překvapivý. Místo aby hovořil o snižování nákladů a zvyšování zisků, začal hovořit o bezpečnosti a o tom, že chce, aby firma Alcoa měla nejbezpečnější výrobu v USA. Tento přístup byl zcela šokující a vyvolal značnou nedůvěru. Ukázalo se však, že soustředění na bezpečnost přineslo ovoce.
Do roka se výsledky Alcoa dostaly zpět na rekordní úroveň a když O'Neill v roce 2000 odcházel, čistý roční zisk byl pětinásobný, než když přišel. Navíc se celý růst odehrál v době, kdy se Alcoa stala jednou z nejbezpečnějších firem světa.
Proč může bezpečnost působit jako spouštěč změn?
V době kdy O'Neill do firmy nastupoval, bojovala Alcoa o přežití. Čelila kritice ohledně kvality výrobků, a vládly zde nepřátelské vztahy mezi řadovými zaměstnanci a vedením.
Situace akutně vyžadovala změnu. Změnu chování a komunikace, změnu zvyků, která by ve svém důsledku přinesla změny ve fungování celé společnosti. Bylo potřebné najít to, na čem by se všichni - zaměstnanci, odbory i vedení shodli. O'Neill se rozhodl změnit zvyky v oblasti bezpečnosti práce, protože každý si zasluhuje odcházet z práce zdravý.
Bezpečnost se týká osobně každého pracovníka. Bezpečnost bylo něco, co podporovaly odbory i manažeři, protože zranění znamenala ztrátu produktivity a nízkou morálku.
Avšak změny v oblasti bezpečnosti s sebou nesly radikální změny v uspořádání firmy, postojích a v komunikaci. Bylo důležité pochopit, PROČ dochází k úrazům, k tomu bylo potřebné pochopit, JAK dochází k chybám. Pokaždé, když došlo k úrazu, musel to prezident divize O'Neillovi ohlásit do 24 hodin včetně návrhu řešení, aby se situace již nikdy neopakovala. Aby to bylo možné, musela každá divize vybudovat nový komunikační systém, který umožnil, aby i ten nejnižší dělník mohl předat svůj návrh vedoucímu v co nejkratším čase.
Díky změnám v oblasti bezpečnosti se změnila rigidní hierarchie a začaly se vytvářet nové zvyky. Díky zaměření na bezpečnost se podařilo zavést pravidla, proti kterým dříve protestovaly odbory nebo manažeři. Bezpečnost se začala pomalu stávat nezpochybnitelnou hodnotou firmy a některé zvyky se začaly přelévat i do ostatních oblastí života zaměstnanců - vytvořila se vysoká kultura bezpečnosti.
Tento přístup velmi názorně ukazuje, jak je možné posunout bezpečnost z úrovně "zákonné povinnosti" ke sdílené společné hodnotě, která může inic
